´

Každá silnější vůně, každej pronikavější hlas, všechno co smysly udělaj nebo zaznamenaj tlačí na hlavu a zvedá žaludek až ke krku. Snaha utéct myšlenkama z těla do snu a nechat tělo ať se s tim samo popere je tak marná a stejně v tý nejzoufalejší snaze zůstává jedinou nadějí. Potřeba chladu, ticha, naprostýho uvolnění těla, která udržuje alespoň nějakou šanci na přežití a zkouší se vyrovnat se světem, kterej vzniknul na dobu neurčitou a všechno ostatní uspal, nic  jinýho neexistuje, možná se zastavil čas, možná se mi to všechno zdá a nebo se někdo snaží mi pomoct a donutit mě odejít a ulevit mi, třeba mě nekdo chce na jinym světě a neví, jak mě přivolat. Jak může něco takovýho vzniknout v jednom těle na jednom místě planety, na jakym principu všechno funguje a kdo stanovuje směr nás všech. Kdo si semnou hraje, komu se líbim nebo nelíbim, kdo tvoří všechno kolem mě? Tvořím si to sám? Je  všechno kolem iluze mejch vlastních vědomejch a nevědomejch myšlenek pudů a strachu? Co vůbec existuje a co neexistuje? Možná sem tady sám a všechno kolem je iluze, i tyhle slova, každá myšlenka je už předem daná něčim uvnitř mě a každý slovo a písmeno jí jenom umocňuje. Možná je i moje uvažování a pochybování plánovaný a daný, stejně jako všichni lidi kolem mě. Vymyslel sem si to všechno? Co je skutečný a co ne, co má význam? Dá se to nějak ukončit?