AB

A "Něco ti chybí. Když ztratíš jedinou část puzzle nikdy ten obraz nebude vypadat tak jako s ní. Představíš si ho ale prostě to nestačí. Nemám pravdu?"

B "Ale já tu část nikdy neměl pane. Vlastně mi chybí tolik částí...celý život skládám ale nic jsem nesložil pane." 

A "Zkus přestat skládat. Dej si pauzu. Třeba se ti pár částí samo ukáže." 

B "Když přestanu skládat pane. Obraz se rozpadne." 

A "A už jsi to zkoušel?" 

B "Ach ano pane. Kolikrát.." 

A "Pak zkus sestavit jiný obraz!" 

B "I to jsem zkoušel pane. Víte, když stavím jsem tak nabitý..ke konci mi však tolik částí chybí. Představa dokončeného obrazu umírá. S ní i má chuť a smysl pane." 

A "Co bys dělal, kdybys svůj obraz dokončil?" 

B "To nevím pane. Není přece skutečný."
A "Je více skutečný, nežli si myslíš. Přestaň ho stavět a on se ti zjeví sám. Nemusíš ho postavit ty. Stačí když ho uvidíš." 

B "Jsem zmatený pane. Měl bych už jít pane." 

A "Jdeš stavět?" 

B "Nevím pane."

?

Probudil se v jeskyni a neviděl na krok. Ozývaly se jen tlumené kapky dopadající na zem jeskyně, tmavý studený kámen vlhký jako tráva v ranní rose ale tak tvrdý a nepříjemný na bosou nohu. Sedl si a přemýšlel. Ale jak mohl mít klidnou hlavu, kdo to byl? To není skutečnost, je to film, je to hrdina, který se dostane z každé situace, je to herec, je to fikce. Je to film ve filmu. Skutečný herec po natáčení sleduje ve svém pokoji v televizi film, ve kterém jiný herec po dlouhém dni v práci usedl na gauč a pustil si televizi. Jak složitá je taková představa? Cítíte jak se vzdalujete realitě skrz jednu obrazovku a další obrazovku a najednou zase vnímáte co se děje, můžu vás zaujmout tím, že napíšu slovo sex. Bang, co se vám vybavilo jako první? Sex na gauči sex v jeskyni sex na pokoji v hotelu. Dáváte vzhled slovům ale vždyť slova nic nejsou..můžu si hrát se slovy zkoušet vaše smysly a pracuje váš mozek. Každý má jinou představu o slovu, jiný obrázek. Napíšu text a vy mi ho namalujte.

Potok kde moc vody je nahá holka se myje a září v paprscích vnímá okolí v obrazcích. 

víc

Bylo toho mnohem víc než moc. Tolik povinností a věcí, který musel udělat, se mu promítalo v hlavě, zatímco ležel v posteli a tiše se hroutil sám do sebe. Stál uprostřed ohně, kterej se k němu pomalu přibližoval a on stál s konvičkou vody obklopen ohněm a nevěděl co má hasit dřív a jestli vůbec má nějaký hašení smysl. Kdyby aspoň mohl dělat jenom jednu věc a v klidu se soustředit. Na to už ale bylo pozdě. Pod tlakem ze všech stran nebyl schopen udělat absolutně nic. Už si to nevyčítal ani nepřemýšlel nad únikovou cestou, věděl totiž, že žádná neni. Pomalu opouštěl svý tělo a už jenom z výšky sledoval, jak končí v plamenech.