Díly

Sleduješ někoho stejně zkoumavym pohledem jako svůj odraz v zrcadle, úhel po úhlu a detail po detailu, něco jako figurku poskládanou z tisíců různejch součástek? Vnímáš ho, jí, je nebo mě jako celek, jako obrys krajiny, jako siluetu z dálky nebo jako směs dílů, který nedávaj větší smysl? Nebo snad vidíš prvně celek a pak jednotlivý díly? Díly a pak celek? Jak často si vybereš jeden díl jako základnu, na který dokážeš dál stavět, jako madlo, kterýho se můžeš chytit, zatímco do tebe zbytek dílů naraží jako vlny na palubě lodi v rozbouřenym oceánu? A kolikrát se v tobě probudila snaha díly měnit, přeskládávat a dávat jim jinej význam?

Filtr

Kolik myšlenek je vlastně z tvojí hlavy, co je to čistá myšlenka, čistá úvaha, názor a postoj? Zdroje, prostředí, lidi a další lidi. Jakej máš filtr, jak daleko za hranice svýho uvažování se dokážeš dostat k pochopení uvažování někoho dalšího a pokusu o převzetí jeho úhlu pohledu? Nejsme jenom výsledek nastavení našeho filtru a výslednýho mixu názorů a myšlenek, který filtr nezachytil? Jakou roli hrajou vztahy a rodina na způsoby, kterejma přemejšlíš a jak moc pohodlný by bylo zastávat názory v rozporu s prostředím, ve kterym žiješ a ve kterym trávíš většinu času? Je náš mozek nastavenej na vytváření řežimu, kterej bude co nejpohodlnější, funkční na bázi automatismů a alespoň částečně podvědomejch reakcí nebo jsou přirozenost a osobní rozpor pořád silnější a nepřekonatelnou bariérou? A nakonec, stíhá náš filtr na nekonečnej proud vjemů nebo se pomalu zahlcuje a časem propouští toxičtější a toxičtější složky, který nás zanáší a zpomalujou náš procesor? A jak ten filtr vůbec vzniknul?