Můžu se ti svěřit? Jenom mluvit, vést si svůj monolog, jako když špinim řádky svejma slovama. Pak si vezmeš prášek a až ráno otevřeš oči, nebudeš si nic pamatovat..nebudu existovat, budu jako každej normální člověk, kterejch potkáš za den stovky, bez jakýkoliv blízkosti. Nikdy nemůžeš doopravdy bejt tak blízko, nechci a už ani nedokážu sledovat ty soucitný oči, zoufalý pohledy a cejtit vnitřní zklamání z neschopnosti pomoci. Jsi na jiný vlně, o několik vagónů dál..můžeš přijít na návštěvu, strávit chvilku v mym kupé ale pak hned odejdi. Třeba se vrátíš na jiný cestě, třeba ne..nejspíš už tam dávno nebudu, ale tim lip.
