večer

Už ležela v posteli ale jenom se převalovala a sledovala zdi svého pokoje. Cítila se jako panenka zavřená v krabici, byla vyčerpaná a nedokázala udržet všechny myšlenky v prázdné ložnici. Poletovaly místností jako motýli a furt se vracely zpátky k ní a sály pyl z její hlavy jako by to byly litry krve. Teplo střídalo chlad, smutek strach a pocity ztrácely na intenzitě. Tělo zalévala lhostejnost jako když konví zaléváme žíznivé rostliny za dlouhých letních dnů. Připadala si jako obyčejná tužka zpočátku tak ostrá kreslila dny lehkými tahy a teď tupý hrot tlačil na papír a kresby byly nucené, nepřesné, bez precizních detailů. Vylezla z postele přehodila přes sebe dlouhý bílý kožich a kolem krku omotala černou šálu. Aby nebylo vidět, že je pod kožichem docela nahá. Nazula si předvázané tenisky, zabouchla dveře a vklouzla do tmy. Po deseti minutách rozvážné chůze dorazila do poslední otevřené trafiky na sídlišti. Vytáhla bankovku z kapsy. Rozbalila ji z ruličky, zfoukla z ní zbytek prášku a podala ji do okénka mladému muži s dlouhými černými vlasy a jemnými rysy. Vypadal, jako by se schovával pod vrstvou mejkapu. Muž zvedl velké modré oči, dvakrát rychle zamrkal a beze slova ji podal průhledný sáček a plechovku citronové limonády. Slečna protáhla rty jako by dávala najevo soucit k jejich situaci a zmizela ve tmě. U fontány na lavičce vytáhla cigaretu. Chvíli sledovala tekoucí vodu a odrazy na hladině, pak položila cigaretu pod lavičku a odešla. Když procházela kolem silnice, zastavily se jí oči na zastávce a ztratila dech. Chvíli se ztratila sama v sobě, pak se vzpamatovala, zatlačila slzu a prodloužila krok. Doma usedla ke stolu, pustila si pomalou hudbu se slovy, ktere není potřeba vnímat, aby se do ní přenášela myšlenka a síla interpreta. Vytáhla pero ze zásuvky, rozsvítila lampičku a už lítala po stránkách jako tryskáč po obloze. Občas hodila svými vlasy do vzduchu nebo zamyšleně cucala své psadlo a tupě zírala na slova na papíře, jako by z nich tvořila jeden velký obraz. Po hodině psaní vytáhla koupený sáček, opatrně ho prostříhla nůžkama na nehty, vysypala prášek do skleněné nádoby a zatřepala s ní. Pak si trochu prášku odsypala na stůl, sundala řetízek z krku a žiletkou udělala z prášku čáru rovnou a tenkou jako jehla. Natočila si bankovku a trubičkou natáhla do pravé nosní dírky. Pomalu zvedla hlavu od stolu, otevřela oči, zhluboka se nadechla a upila trochu limonády. Po několika vteřinách si ještě prohrábla vlasy a pustila se znovu do psaní. Slova skládala jako puzzle a s jemnými pohyby v obličeji sypala z rukávu další a další věty. Do rytmu pomalé hudby se ozývaly jen stránky v jejích prstech a hrot pera který klouzal po papíře jako vášeň v nejintimnějším okamžiku. Ještě nějakou dobu psala aniž by vnímala okolní svět. Všechny své pocity v hlavě převáděla do všech možných zvuků obrazů a vůní se snahou vyvolat právě takový pocit u čtenáře. Útočila na smysly jako šelma a ruka jí kmitala takovou silou, jako by byla poháněna strojem. Když odložila pero, dlouze zívla a jedním pohybem zavřela notes a zhasla lampičku. Skočila do postele ale hudbu nechala pustěnou. Vyčerpala myšlenky a představy, které ji nedaly spát, načež klidná a uvolněná zavřela oči a za měsíčního svitu za průhlednými záclonami pomalu usínala.