Bůh

Sotva se docoural domů a těžko říct co po cestě zničil. Životní jistoty se zhroutily definitivně a bolest nezná vlastní tvář, asi jich je moc. Líh zředil mrtvý život a myšlenky se snaží najít samy sebe ale ani za nic to nejde. Co je stálé? Kurva nic. Je smrt stálá? Jestli jo, tak jí chci. Chci fyzickou bolest, cítit ji a působit, moje city můžou jednou zkamenět jako fosílie. Chci krev sperma a výtok a tvař se jak chceš. Mě to pomůže a na zbytek kašlu. Pomůže mi to vůbec? Otázky přecházim, ikdyž se ptám sám sebe. Kdo jinej mě může ošálit a dostat, když ne já? Nenarušuj můj svět, už v něm nejsi a bůh ví, co to je. Jistota čehokoliv by mě uklidnila, ale žádná neni, žádná neni a žádná mě nedostane. Kéž by smrt byla jistota prázdna, už by byla moje a houpal bych se v ní jako v síti mezi stromy na Havaji. Umři semnou a zajisti mi jistotu prázdna a mimo myšlenek, který bodaj jako kopí. Budu tě zbožňovat. Budeš můj bůh.

xargofanax

Než se stihnu otočit dostávám ránu do hlavy, až se mi zatočí celej svět. Otočim se do úhybu, abych neschytal další, ale nedokážu zaostřit. Máchám pěstma kolem sebe ale ani jednou se netrefuju, vidim jenom smějící se rozmazanou tvář. Bolest hlavy mě ochromuje a mám co dělat, aby se mi nepodlomily kolena. Chci se pomstít, chci ublížit ale nejde to.

Vzbudil sem se a mám pocit, že sem se pochcal. Sem ale akorát tak spocenej, ze mi z vlasů stejkaj kapky do obličeje. V pokoji je těžkej vzduch a cejtim pot a zatuchlo. Pořád sem napůl ve snu když scházim dolů do obejváku. Otevřu ledničku a vezmu si dva jogurty, který do sebe nacpu za pár vteřin a zapiju šťávou. Rychle vyvětrám v pokoji, převlíknu si triko a snažim se spát. Snažim si vytvořit další sen podle sebe.