Žiju něco co nechci, žiju vlastně vůbec? Chybí mi něco co nemůžu mít, chybí mi část mě. Stehy mi pomalu praskaj a já nemůžu tlakem udržet krev, která se mi valí z těla ven. Vlastně to neni krev, je to něco jinýho, je to něco horšího..čim víc lidí je kolem mě, tim vic se cejtim sám, tim vic si uvedomuju sám sebe, ztracenýho ve společnosti, ve světě. Asi se nemůžeš dostat blíž než na hranici reality a okamžiku a i to stojí hodně úsilí a načasování. Proudy mejch myšlenek mě unáší tam a zpátky a měly by si hrát jenom se mnou, na mojí lodi už dlouho neni bezpečno.
