středa 18. července 2018

kočičí hřbet

Její vystouplá páteř mu připomínala kočičí hřbet, když její velké tmavé oči přejížděly řádky staré tenké knihy, která se chvílemi dotýkala jejích prsou. Obličej měla úplně povolený, jako by se právě chystala usnout, zatímco její zorničky byly v plné pohotovosti. Hltaly každé slovo, které okamžitě měnily v živý obraz, tvořící příběh probíhající v její divoké představivosti. Lehce pootevřená ústa s měkkými rty vybízela k nevhodnému polibku a vůně jejích kaštanových vlasů, které nechala jen tak vlát ve větru, připomínala líné nedělní dopoledne strávené v nadýchaných peřinách s květinovým vzorem. Slunce příjemně pražilo do zad a autobus už se pomalu blížil, když spešně odvrátil svůj pohled tak, aby ji nestihl vyrušit. Po krátké chvíli zesílil hudbu do svých sluchátek, která definitivně přerušila tok jeho myšlenek a vrátila ho zpátky do reality.