digitální stopa

Jakou digitální stopu po sobě necháváme a co to vlastně znamená? Co vlastně víme o našich rodičích, prarodičích a dalších předcích? To, co nám sami řeknou, co chtěj abysme věděli, co před náma nemůžou zatajit nebo co nám o nich řekne někdo další. Existujou fotky z různejch událostí, možná nějaký deníky ale většina se předává slovně a skrejvá před náma hromadu detailů a osobních věcí. Teď když ale používáme internet a hlavně sociální sítě, tak se o nás ukládá mnohem víc informací, který jsou dost často intimní  a reflektujou náš život v těch největších detailech. Vzhledem k tomu, že se k internetu a sítím momentálně dostáváj děti takřka od narození, vzniká stopa, která by mohla reflektovat v podstatě celej život. Tahle stopa je ale specifická v tom, že vzniká z části bez uvědomění a neni zprostředkovaná nikym třetim. Pokud se taková stopa uchová, ať už jde o jeden profil, víc profilů, blog jako je tenhle nebo cokoliv, jakej vliv to vlastně bude mít na další generace? Co by se mohlo změnit ve vztahu k našim rodičům, kdybysme se dostali k balíčku takovejch nefiltrovanejch informací z jejich dětství, dospívání a vlastně celýho života?

1110179

Pomalu začínáš cejtit tu část sebe, která se probouzí když spíš, když se dobíjí baterky tvýho všedního já, toho obalu, kterej zakořenil v tvý kůži a pomalu z tebe vysál všechno to svinstvo, který bylo dřív všem na očích. A přece ne všechno...Furt je tady ta část, navždy osamocená, hluboko, v nedohlednu. Dokud se nepřihlásí o slovo, který změní celej svět uvnitř i vně. Nenechá tě v klidu spát, zahodit zábrany, svléct se a podívat se do zrcadla tvý minulosti bez pocitu viny a úzkosti, která ti kouše nehty a rve vlasy z hlavy. Plní tě nenávistí k životu a k lidem, nutí tě stavět zdi a nosit dlouhej plášť. Budíš se v kaluži potu, usínáš v kaluži krve, prosíš o jistotu, která stejně uplave. Proč ale? Nemůžeš se zbavit příznaku když se nezbavíš příčiny. Nedokážeš vypnout plotnu a tak jenom přikrejváš hrnec poklicí. Hrnec plnej viny.