Pomalu začínáš cejtit tu část sebe, která se probouzí když spíš, když se dobíjí baterky tvýho všedního já, toho obalu, kterej zakořenil v tvý kůži a pomalu z tebe vysál všechno to svinstvo, který bylo dřív všem na očích. A přece ne všechno...Furt je tady ta část, navždy osamocená, hluboko, v nedohlednu. Dokud se nepřihlásí o slovo, který změní celej svět uvnitř i vně. Nenechá tě v klidu spát, zahodit zábrany, svléct se a podívat se do zrcadla tvý minulosti bez pocitu viny a úzkosti, která ti kouše nehty a rve vlasy z hlavy. Plní tě nenávistí k životu a k lidem, nutí tě stavět zdi a nosit dlouhej plášť. Budíš se v kaluži potu, usínáš v kaluži krve, prosíš o jistotu, která stejně uplave. Proč ale? Nemůžeš se zbavit příznaku když se nezbavíš příčiny. Nedokážeš vypnout plotnu a tak jenom přikrejváš hrnec poklicí. Hrnec plnej viny.
Žádné komentáře:
Okomentovat