:?

Procházela se po domě jen tak z místnosti do místnosti a netušila co chce. Teď nemyslim v životě, to nevěděla už vůbec..myslim v ten okamžik. Lehala si do postele projížděla sociální sítě koukala z okna, hledala jídlo v lednici a ve špajzu 10x za hodinu. Byla roztěkaná, ruce se jí lehce třásly, srdce bilo nezvykle rychle. Nevydržela ležet, nevydržela dělat jednu věc dýl než 5 minut. Její myšlenky utíkaly pryč, oči uhejbaly, uši se snažily zachytit jakejkoliv zvuk aby mohly přenést mozek úplně jinam. Kousala si tričko a nehty, škrábala se na hlavě a byla nervózní ze života. Bylo jí úzko, myslela na nejhorší scénáře všeho co se v jejím životě dělo a čeho byla součástí. Ztrácela se v sobě když se hledala, chtěla křičet ale mlčela. Hlava se ji točila a zároveň byla jako střep . Měla nepopsatelnej strach.

()()()()()()()()

Vystoupil z tramvaje o zastávku dřív, nebylo to naschvál, prostě byl trochu mimo a bál se, že přejede. Vytáhnul z kapsy nůž, sevřel ho v dlani všemi prsty a po cestě se s každým pátým krokem rozhlížel kolem sebe a hlavně za sebe. Do 15 minut došel k bytu a zazvonil. Nic se nedělo. Zkusil to ještě dvakrát a pak vylezl přes větev stromu na balkon a rozhlížel se po obejváku. Z bytu cejtil prázdno, nikde žádný nádobí ani poházený hadry, přehoz přes sedačku byl pečlivě srovnanej. V bytě nikdo nebyl. Koukal do zahrady a přemejšlel nad ničim. Bylo mu jasný, že dneska bude muset spát venku. Sundal si baťoh a prohledával svý věci. Usmál se když nahmatal deku, loknul si z placatky a rozhodl se, že zůstane na balkóně. Sundal si boty, zamotal se do deky a koukal ze čtvrtýho patra do prázdnýho města plnýho světel.