sobota 15. dubna 2017

volno

Probudíš se do hrozný únavy, těžký nohy, hlava jako střep. Už je skoro poledne, nikdo doma, v pokoji vydejchanej vzduch a skrz mezery mezi závěsama se dovnitř dere ostrý světlo. Každou myšlenku na aktivitu hlava za dlouhýho výdechu neguje a propadá se hloub do polštáře. Pustíš si random hudbu z telefonu a projedeš si sítě dokud nezabiješ další hodinu času. Tělo je unavený po celym tejdnu, myšlenky dotíraj jako hladovej pes, hlava rezignuje, je skoro nemožný nepodlehnout aspoň nachvíli. Přemejšlíš jak se zaměstnat, jak přežít volnej den bez trápení, s minimální újmou..

úterý 4. dubna 2017

pohled

To asi nejde popsat..myslim takovou tu vyhaslou jiskru pod přivírajícíma se víčkama, propastnej pohled do zoufalý duše skrz dvě utrápený oči, který pohlcujou celou místnost a září temnotou celýho těla a jeho myšlenek. Jsou tak plný a přitom prázdný, plný minulosti a prázdný ve svym okamžiku, kdy nemaj pro koho zářit a koho hledat, když se ráno poprvé otevřou a než se v noci naposled zavřou. Vidíš tu jiskru, ikdyž už tam dávno neni, vidíš před sebou člověka, kterej už nežije, nebo aspoň ne teď. A to všechno ve zlomku vteřiny, když se potkaj vaše pohledy. Víš co myslim?