Zvoní budík a ja cejtim jak mi někdo do hlavy tankuje zpátky bordel se kterym sem usínal. Mám 10 minut abych se umyl, oblík se a sbalil si věci. Když za 10 minut vyběhnu na bus, tak to můžu i stihnout.. Zatimco na mě dopadá proud vody a pomalu otevíram oči, přemejšlim, jakej je vlastne smysl toho, že vůbec vstávám, že spim, ze vůbec žiju. Ztratil sem ho s poslední nadějí ale asi furt nějakej plamínek někde uvnitř dohořívá. Nebo už jenom škrtám sirkou a čekám, až mi dojdou. Najednou už stojim v busu a třídim si střepy snů a reality. Vytřídim tak půlku, víc ne. Cejtim se jak feťák, snažim se bojovat se svym mozkem, dostávám se dovnitř a snažim se odkopávat obrazy štěstí a lásky ale po chvíli podlehnu, možná proto, že chci.. sem zpátky v bezmoci, zatínaj mi ruce a nohy, snažim se zhluboka dejchat ale po chvíli lapám po dechu. Tečou mi slzy, potřebuju smrkat, sotva se můžu mezi lidma pohnout. Pár hodin teď snad vydržim zase odkopávat..
Žádné komentáře:
Okomentovat