Rick

Rick mě jednou poprosil, abych mu pujčil stroj času. Na tom neni nic zvláštního, ale stroje času co znáte vy z dětskejch filmů a komiksů sou o ničem. Já sem sestrojil stroj, kterej zastaví čas. Hodiny se zastaví, lidi ztuhnou a svět utichne. Řikám tomu duševní dovolená. Jediný co sem nevychytal je to, že tomu, kdo muj stroj pouziva cas bezi porad. Proto nerad pujčuju svůj stroj lidem jako je Rick. Ricka mám rád, je to citlivej uzavřenej kluk. Za slupkou se skrejvá strach, slabost a utrpení. Stejně ale dokáže pobavit a odprostit se sám od sebe. Rickovi věřim a nikdy mě nezklamal. Vim ale, jak je muj stroj a věčná samota zrádná. Už několikrát se mi vrátili lidi o spoustu let starší a neschopní znovu se adaptovat na tenhle svět plnej lidí a jejich pohledů. Samota je otupovala ale zároveň rozmazlovala. To je její zrádná stránka. Společně s časem dokáže překopat člověka od základů. Já vim, že by se mi Rick nevrátil. Druhej den by se vrátil stroj prázdnej, s jednim životem spolknutym v sobě. Teď jenom uvažuju, kterej svět je pro Ricka lepší.