Mrtvá města, pohřbená pod chladnou, dlouhou nocí, se pomalu probouzí zpátky k životu. Probouzí je lidi, uměle, svými budíky a světly, jako pacienty v pokusném křídle nemocnice. Vzpouzí se, ale nakonec se nahodí a jedou na svůj klasický výkon, jako každý den, ať se děje, co se děje. Ve vagonu plném zavřených očí, přeležených vlasů a narychlo namalovaných obličejů proplouváme po starém železe tmou, jako bychom závodili s časem, utíkáme noci a míříme za světlem. Pomalu se začínají ozývat hlasy, jsou opravdové, lidi se budí, vlak staví. Začal další den.
Žádné komentáře:
Okomentovat