49041

Asi sem ztratil část sebe, nikdy se necejtim jako celej já, nikde se necejtim jako celej já. Možná sem něco zakopal moc hluboko, a teď, když se v sobě hrabu, tak nacházim spoustu zapomenutejch věcí, prach a prázdný vzpomínky, který akorát tlumí světlo, který by ze mě mělo vycházet. Sem jako stín, tělo bez duše, špatně naprogramovanej robot. Nestálost mi umožňuje zpochybnit každej sebemenší krok a v nekonečnym kruhu bloudim v nejistotě a nicotě. Moje tělo uvadá stejně rychle jako moje mysl, stejně rychle, jako kytka bez vody. Vypadám jako ztracenej kluk, feťák z ulice, střet myšlenek kluka ze základky a důchodce z rozvrzanýho gauče.