pohled

To asi nejde popsat..myslim takovou tu vyhaslou jiskru pod přivírajícíma se víčkama, propastnej pohled do zoufalý duše skrz dvě utrápený oči, který pohlcujou celou místnost a září temnotou celýho těla a jeho myšlenek. Jsou tak plný a přitom prázdný, plný minulosti a prázdný ve svym okamžiku, kdy nemaj pro koho zářit a koho hledat, když se ráno poprvé otevřou a než se v noci naposled zavřou. Vidíš tu jiskru, ikdyž už tam dávno neni, vidíš před sebou člověka, kterej už nežije, nebo aspoň ne teď. A to všechno ve zlomku vteřiny, když se potkaj vaše pohledy. Víš co myslim?