Bůh

Sotva se docoural domů a těžko říct co po cestě zničil. Životní jistoty se zhroutily definitivně a bolest nezná vlastní tvář, asi jich je moc. Líh zředil mrtvý život a myšlenky se snaží najít samy sebe ale ani za nic to nejde. Co je stálé? Kurva nic. Je smrt stálá? Jestli jo, tak jí chci. Chci fyzickou bolest, cítit ji a působit, moje city můžou jednou zkamenět jako fosílie. Chci krev sperma a výtok a tvař se jak chceš. Mě to pomůže a na zbytek kašlu. Pomůže mi to vůbec? Otázky přecházim, ikdyž se ptám sám sebe. Kdo jinej mě může ošálit a dostat, když ne já? Nenarušuj můj svět, už v něm nejsi a bůh ví, co to je. Jistota čehokoliv by mě uklidnila, ale žádná neni, žádná neni a žádná mě nedostane. Kéž by smrt byla jistota prázdna, už by byla moje a houpal bych se v ní jako v síti mezi stromy na Havaji. Umři semnou a zajisti mi jistotu prázdna a mimo myšlenek, který bodaj jako kopí. Budu tě zbožňovat. Budeš můj bůh.