pátek 22. března 2019

nový život

Marně se snažila pustit ke slovu svoje druhé já, když přemýšlela, jestli to opravdu má udělat. Chtěla se sebou bojovat, ale nebylo jak, už nebylo s čím. Přece to nemůže být takhle jednoduché, proč to nebolí, kde jsou výčitky a slzy? Oči jsou skleněné ale zároveň průhledné, už nic neodráží, naopak propouští zbytky světa skrz jako protrhlá hráz. Vlasy se nevzpouzí ve větru, ale vlají jako hadr na prádelní šňůře, zatímco tělo je jako sloup, bez náznaku zachvění, oddpojilo se od mysli, jako vagon za jízdy. Smrt se za tlumeného hluku motorů z okolních ulic leskne v měsíčním svitu o 12 pater níž. Listy v korunách stromů šumí lhostejně jako ranní dav v metru, čas běží pomalu ale nezastavuje se, jen trpělivě čeká na první paprsky slunce a spolu s nimi na nový život.

Žádné komentáře:

Okomentovat